Kostýmní výtvarnice Procházková v Blansku
26. 10. 2008 | Foto: Igor Zehl
Známou pražskou módní návrhářku a akademickou malířku přivítala
starostka Blanska Jaroslava Králová a předala jí pozornosti, které ji
potěšily. Jaroslava Procházková nepřijela ovšem sama, a tak mohl galantní
moderátor a producent Vladimír Koudelka předat květiny nejen hlavnímu hostu
a domácí paní, ale také dceři paní Procházkové, Sáře. Žákyně
speciální školy byla milou a pozornou účastnicí besedy a při dotazech
z publika mamince dokonce připomenula, že ve filmu Václava Marhoula Mazaný
Filip, na němž Jaroslava Procházková spolupracovala v roce 2003, hrál
jejich domácí mazlíček, pes Tonda. A je dokonce uveden i v titulcích
filmu. S režisérem Václavem Marhoulem, se kterým se Jaroslava Procházková
zná ještě z doby Pražské pětky, spolupracovala i letos. Bylo to
při práci na filmu Tobruk. Kostýmy připravovala i pro letošní
premiérový film Milana Šteindlera O život a jejím třetím filmem tohoto
roku byly Děti noci Michaely Pavlátové. ?Všichni tři zmínění režiséři
jsou moji přátelé,? řekla na adresu tří filmů a jejich hlavních
tvůrců. ?O to je ta práce pro mě vzácnější a hezčí, ale někdy také
tvrdší,? usmívá se
a vzpomíná na příjemnou spolupráci s Michaelou Pavlátovou, kterou
chválí za její precizní přípravu, při níž využívá tato úspěšná
režisérka i svých zkušeností s animovaným filmem. Svým prvním názorem
na kostým hlavní představitelky v Dětech noci jí ovšem trochu zamotala
hlavu. ?Já jsem jí řekla, že by ta Martička měla být podle mě taková
jako zašmudlaná ve francouzském elegantním stylu,? hovoří o filmovém
oblečení Marty Issové, představitelky Ofky. ?A to Michaelu opravdu
upřímně vyděsilo. Myslím, že měla hodně bezesných nocí, ale našly
jsme cestu a došly ke kompromisu. Na prvních kostýmních zkouškách byla
spokojená,? chválí si spolupráci s režisérkou Pavlátovou, Svůj vztah
k filmu Děti noci nakonec dokumentuje tvrzením, že ze zmíněných tří
filmů letošního roku má asi nejblíže právě ke kostýmu Ofky. Při
povídání o práci na dalších filmech
a inscenacích bylo vzpomenut i rok 1984, kdy ještě jako studentka pražské
Vysoké školy uměleckoprůmyslové spolupracovala na seriálu Slovácko sa
nesúdí režiséra Petra Tučka, v němž oblékala takové hvězdy, jakými
bezesporu byli Jozef Króner či Jiří Kodet. Při setkání s touto
charismatickou ženou nemůže moderátor dále nezmínit její studia na Saint
Martins School of Art v Londýně, při nichž získala první cenu za kolekci
modelů v projektu firmy Easy Jeans Londýn a zmíněna je také první cena na
výstavě KABO v Brně za kolekci rukavic. Návrhy Jaroslavy Procházkové byly
předváděny v Düsseldorfu, Haagu, New Yorku či Zagrebu a ona sama ráda
vzpomíná také na reklamní práci pro společnost Eurotel. ?Celou tu kampaň
ale fotil jeden německý fotograf a s tak opravdu ošklivým a zlým
člověkem jsem se v životě nesetkala,? vzpomíná na jedinou kaňku na
třítýdenním pobytu v Kapském městě a jedním dechem chválí
přítomného sympatického festivalového fotografa. Za úsměvné
a zajímavými informacemi nabyté povídání se dostává v závěru besedy
Jaroslavě Procházkové tradičních festivalových pozorností a tleská se
i její dceři Sáře, která maminku na jihomoravskou filmovou benefici
doprovázela. Do kasičky ve prospěch devítiletého mentálně postiženého a
neslyšícího Patrika putují další penízky a film Děti noci začíná.