CHALUPA S HUMOREM O DOBĚ TOTALITY

   O čem je tvoje druhá povídková knížka?

Přesně to vystihl ředitel Centra experimentálního divadla a můj
dlouholetý přítel Petr Oslzlý, když v předmluvě této knížky 
zmínil „pakárny“, které jsme zde byli nuceni prožívat. Je to tak. 
Rychle zapomínáme, že za komunistického režimu se ti  vyvolení,
abych použil moderní termín, snažili z většiny národa dělat nejen
druhořadé občany, ale zároveň i pitomce. Přitom se stačí podívat na
filmové záběry pochodujících příslušníků Lidových milicí nebo ještě
lépe si poslechnout projevy  Gottwalda, Zápotockého nebo Jakeše. O
pocit trapnosti pak má člověk vystaráno na dlouhé roky dopředu.

   Ale o Gottwaldovi nebo Jakešovi ve svých povídkách přímo nepíšeš….

Tyto ostudné postavy našich novodobých dějin přenechávám historikům.V
některých příbězích knížky v Zahraničí a v podhraničí píšu ale o těch
malých gottwaldech, kteří velmi znepříjemňovali lidem život za
totality.

   Můžeš být trochu konkrétnější?

Ve svých povídkách vycházím ze skutečných události, které ale
vždy  vylepším určitou fikcí a nadsázkou. K těm malým gottwaldům a
jakešům patřili různí kádrováci, divadelní cenzoři nebo třeba i
celníci. Osobně  jsem zažil případ, kdy pasový orgán znemožnil
jednomu vysokoškolákovi vycestovat do NDR, protože před odjezdem
neodevzdal na vojenské správě modrou knížku, tedy úřední doklad o tom,
že je nevoják.

    Nepleteš si NDR a západní Německo?

Nepletu. Bylo to v první polovině sedmdesátých let ve vlaku, který jel
do bratrské komunistické NDR. Ten student si musel z rychlíku v Děčíně
vystoupit a vrátit se někam do Třince, aby napravil svůj hrozný přečin.
Policajt, který studenta z vlaku doslova vyhodil, byl přibližně stejně
starý, bylo mu tehdy kolem pětadvaceti let.Prostě typický produkt
tehdejší doby, úplně vygumovaný mozek.

  Dá se říci, že tě předlistopadová doba přímo inspirovala k psaní povídek?

Absurdita mnoha mých zážitků či zážitků mých blízkých z doby před
revolucí byla skutečně mimořádně inspirativní a přinášela i mnohé
humorné momenty. V žádném případě bych jí ale nechtěl znovu prožít.
Ostatně některé mé povídky jsou situovány i do doby po listopadu 1989,
kdy se dalo také zažít ledacos legračního.

  Píšeš nějakou další knihu?

Připravuji knížku fejetonů a rozhovorů s názvem Setkávání. Bude o
zajímavých lidech, se kterými jsem měl možnost hovořit jako novinář,
ale i jako žák základní školy či kulisák v divadle. Setkají se tam Emil
Zátopek, Bolek Polívka, Vasil Bilak, Ramiro Cibrian, Václav Havel nebo
i  lidé méně známí. Například jeden můj známý Vietnamec.